• Eva Matuszna

Article: AVČR - Proč čeští vědci získávají málo ERC grantů?

Updated: Nov 9, 2018

02/2017

in Czech

V České republice se mluví o tom, že zatím jen malé množství vědců dosáhlo na prestižní eRc granty. Proč tomu tak je a co by mohlo se získáváním eRc pomoci? Zeptali jsme se prof. Eduarda Feireisla, prof. Václava Hořejšího a prof. Tomáše Jungwirtha.


prof. Rndr. eduard Feireisl, drSc.

Prof. Eduard Feireisl působí jako vědecký pracovník v oddělení evolučních diferenciálních rovnic Matematického ústavu AV ČR; ve své výzkumné práci se zaměřuje na matematickou analýzu, rovnice hydrodynamiky a teorii parciálních diferenciálních rovnic. V roce 2012 obdržel od Evropské rady pro výzkum (ERC) grant na studium matematického modelování pohybu a výměny tepla v plynech.

1. Proč čeští vědci získávají málo grantů eRc? Pokud budu mluvit za svůj obor, nemyslím si, že bychom jich měli málo. Například v Matematickém ústavu AV ČR máme dva Advanced ERC granty a mladí kolegové na MFF UK získali konsolidační grant. Tedy matematika na tom tak špatně není a je poněkud zvláštní, jak málo uspěli matematické týmy na „domácí“ úrovni, např. při udělování tzv. center excelence. Předpokládám, že pod pojmem český vědec myslíte někoho, kdo pracuje v ČR. V tomto případě samozřejmě lidi odrazuje výše nástupního platu např. u mladých pracovníků. Tím nechci říct, že zvýšení platu zvýší i kvalitu výstupu. Jde o to, ze nejschopnější studenti odejdou získávat zkušenosti do zahraničí, což je naprosto v pořádku, ale už se nám nevrátí. Svým bývalým studentům nedokážu nabídnout takové podmínky, aby se vrátili. 2. Co bychom měli v českém vědeckém prostředí změnit, abychom byli v tomto směru úspěšnější? Zlepšit rozdělování prostředků. Budujeme neustále umělé celky, jako jsou centra excelence, abychom získali prostředky na výzkum. Přitom ústavy AV ČR by měly být takovými centry jednoduše z jejich definice. Institucionální prostředky jsou malé a např. na pokrytí zahraničních cest nebo zvaní hostů je třeba mít grant. Připadá mi jako nesmysl, abych si na předmět své práce – základní výzkum – musel podávat grantový návrh. Navíc o těchto návrzích rozhoduje monopolně jedna grantová agentura ne vždy optimálním způsobem. Rovněž neustále probíhají různá hodnocení, která též stojí nemalé prostředky i ve smyslu časových investic. Sbíráme různé nesmyslné scientometrické údaje a současný tzv. bodovací systém vede jen ke zhoršení výstupu. Kvantita převažuje nad kvalitou. Ale za hlavní problém stále považuji podfinancování základního výzkumu. Zní to samozřejmě jako jednoduchá a otřelá fráze, ale je to prostě tak. Kvalitní lidé u nás nebudou za těchto podmínek chtít působit.



prof. Tomáš Jungwirth Ph.D.

Prof. Tomáš Jungwirth je vedoucím oddělení spintroniky a nanoelektroniky Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace a profesorem na Nottinghamské univerzitě ve Velké Británii. Zabývá se fyzikou pevných látek, materiálovým výzkumem a elektronickými vlastnostmi nanostruktur. V roce 2011 obdržel ERC grant, zaměřený především na výzkum možností použití antiferomagnetických látek ve spintronických aplikacích.

1. Proč čeští vědci získávají málo grantů eRc? V České republice podáváme zhruba třikrát méně přihlášek, než je průměr EU, a jsme zhruba třikrát méně úspěšní. Výsledek je, že Oxford nebo Cambridge University má osmkrát více ERC grantů než celá Česká republika a několik desítek výzkumných institucí v Evropě má alespoň tolik ERC grantů jako Česká republika. V přepočtu na veřejné výdaje na vědu a výzkum získáváme třikrát méně ERC grantů, než je průměr EU, takže jen ve financování vědy problém není. Více než polovina Čechů má ERC grant v zahraničí. Pro srovnání, jen velmi málo Britů řeší svůj grant mimo Velkou Británii, zatímco zhruba polovinu grantů ve Velké Británii mají cizinci. Podobně velké procentu cizinců má ERC grant v Rakousku nebo Nizozemí. Problém tedy je, že neumíme získat a udržet špičkové české nebo zahraniční vědce v České republice. 

2. co bychom měli v českém vědeckém prostředí změnit, abychom byli v tomto směru úspěšnější? Nejprve bychom si na všech úrovních, tedy na úrovni jednotlivých výzkumných organizací, poskytovatelů a vlády, měli s plnou vahou uvědomit, že granty ERC jsou nejenom finančně nejvýznamnější složkou pilíře excelence Rámcového programu EU Horizont 2020, ale dnes i obecně nejuznávanějším ukazatelem kvalitní vědy v Evropě. S více než šesti tisíci udělenými ERC granty, zhruba deseti vědci v jednom týmu grantu ERC a zhruba desetiprocentní úspěšností prošlo přímo či nepřímo mimořádně kvalitní a nezávislou evaluací ERC panely třetina vědecké populace v Evropě. Toto společně s vysokou reputací ERC, kterou jako jedinou mezi programy Horizont 2020 řídí vědecká rada a administruje nezávislá profesionální agentura, dává bohatým statistikám vzešlým z ERC soutěží mimořádný význam ve vědecké komunitě i mimo ni. ERC je například pravidelně zvána na Světové ekonomické fórum v Davosu,

což dokládá, že její renomé jde daleko za hranice běžné grantové agentury.  U nás se můžeme tvářit, že ERC neexistuje, můžeme její význam bagatelizovat nebo se dokonce aktivně zbavovat ERC grantistů, kteří se tu objeví, ale to na výše zmíněných faktech nic nezmění. Jsou tedy jen dvě možné cesty. Buď se česká vědecké komunita bude uzavírat do sebe a problém s ERC bude irelevantní, nebo se plně otevře světu, což při naší velikosti je jediná možná cesta k celkově kvalitní vědě v České republice. Potom musí existenci ERC a statistik z ní plynoucích akceptovat a pokusit se dát věci do pořádku. Vlastně toto jen odráží ve vědecké komunitě současný obecný zjitřený konflikt, který probíhá na státní úrovni u nás i v jiných zemích, mezi snahami o otevřenou nebo uzavřenou společnost. Pokud převáží tendence k otevřené vědecké komunitě, tak je nejlepší začít tím, že se podíváme do úspěšných evropských zemí. A srovnáme například, jaké konkrétní programy a jak nastavené je mají na získávání a udržení špičkových vědců. A to nejen v seniorských, ale i juniorských kategoriích. Mimochodem, jedním z nelichotivých mýtů o ERC je, že dávat další peníze již beztak úspěšným zavedeným vědeckým „firmám“ je jednoduchá sázka na jistotu. Přitom ve skutečnosti dvě třetiny rozpočtu ERC jdou na juniorské vědce mezi dvěma a dvanácti lety po doktorátu, u kterých odhadnout úspěšnost navrhovaného pětiletého vědeckého programu je velmi nesnadný úkol. Pro juniorské vědce proto ERC každoročně organizuje okolo patnácti set osobních pohovorů s uchazeči, což i taková grantová agentura, jako je americký National Institute of Health, označila za mimořádný přístup k mladým uchazečům hodný následování. Od těchto ad hoc schémat na podporu špičkových vědců bychom se pak měli posunout o úroveň obecnosti výše a srovnat systémy výběru akademických pracovníků a jejich profesního růstu v českých výzkumných organizacích s vědecky úspěšným světem. Následovat by pak měly všechny další úrovně organizace vědy v České republice. Tedy způsob výběru managementu a procesy řízení výzkumných organizací a hodnocení, financování a řízení vědy a výzkumu na státní úrovni. Ve všech těchto částech narazíme na zásadní odlišnosti od vědecky vyspělých zemí a v jejich součtu pak dostaneme současný stav, ve kterém Česká republika tvoří bílé místo na mapě špičkové evropské vědy. Po více než čtvrt století života ve svobodné společnosti, při naší poloze uprostřed Evropy a ekonomické síle, kterou nám přineslo členství v EU, je to v tomto okamžiku jen na nás.


prof. Rndr. Václav Hořejší, cSc.

Prof. Václav Hořejší je ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR a působí jako poradce pro oblast vědy, výzkumu a vysokých škol. Ve své výzkumné práci se zabýval zejména imunoregulačním působením lektinů in vivo, strukturou a funkcí povrchových molekul leukocytů. Několik let byl členem jednoho z bruselských expertních panelů posuzujících projekty ERC a přidělujících tyto granty v kategorii Advanced Grants. Na toto téma napsal i několik článků.




1. Proč čeští vědci získávají málo grantů eRc? Podle mého názoru je důvodem malého počtu malé úspěšnosti (a malého počtu) českých žádostí do tohoto programu prostě to, že alespoň v oborech, které jsou mi dobře známy (molekulární a buněčná biologie, biomedicínské obory), prakticky žádný český badatel nemá reálnou šanci uspět, přinejmenším v případě „pokročilých“ grantů určených pro vyzrálé badatele. Tyto granty dostávají totiž jen ty největší vědecké hvězdy; dokonce i ti, kteří ve 2. kole hodnocení vypadnou, jsou opravdu skvělí. Nestačí totiž přijít s výborným výzkumným záměrem, ale současně musíte mít i opravdu „hvězdný“ seznam publikací z minulosti. Kde by k něčemu takovému přišli lidé z mé, ba i trochu mladší generace, kteří hlavní část své vědecké kariéry strávili v době, kdy podmínky pro špičkové vědecké výkony zde byly velmi špatné (ať již v době před rokem 1990, tak neméně po celá 90. léta). Jakž takž dobré to začalo být až tak kolem roku 2005. U startovacích, případně „konsolidačních“ grantů pro mladé badatele jsou šance trochu lepší, ale i tam je problém podobný (několik kvalitních mladých badatelů z mého okolí to zkusilo a neuspěli). Zdá se ale, že se v těchto kategoriích situace lepší – mladí kolegové přece jen nemají tak velký handicap z minulosti jako moje generace; řada z nich si potřebné skvělé publikace vytvořila v popřevratové době během několikaletých postdoktorálních pobytů ve špičkových západních laboratořích.

2. co bychom měli v českém vědeckém prostředí změnit, abychom byli v tomto směru úspěšnější? Naprosto jednoznačně – co nejvíce podporovat excelentní mladé badatele, znásobit množství programů na jejich podporu, nenechat je tonout v byrokracii standardních krátkodobých grantů vyžadujících nesmyslně vysoké počty „kusů“ publikací. Vzorem by mohl být např. akademický program Fellowship J. E. Purkyně, nebo ještě lépe Akademická prémie, ale udělovaná mladým. A těchto speciálních dlouhodobých podpor by se mělo udělovat mnohem více než dosud! Bohužel, tyto návrhy většina vědecké veřejnosti nerada slyší (protože naprostá většina by na tuto velkorysou podporu nedosáhla).


prof. Jiří chýla, cSc.

Prof. Jiří Chýla je členem Akademické rady a zároveň působí ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Byl předsedou Vědecké rady FZÚ, zástupcem ředitele a vedoucím Sekce fyziky elementárních částic a předsedou Rady Fyzikálního ústavu. V letech 2000-2011 byl řešitelemkoordinátorem Centra částicové fyziky, jednoho z badatelských výzkumných center programu LC MŠMT. V letech 2006-2012 byl rovněž představitelem České republiky v Evropském výboru pro budoucí urychlovače ECFA, orgánu, jenž koordinuje výzkum evropských států v oboru fyziky elementárních částic.


1. Proč čeští vědci získávají málo grantů eRc? Chceme-li na tuto otázku odpovědět, je třeba se nejdříve podívat na základní statistické údaje o počtech ERC grantů získaných jednotlivými zeměmi za období od vzniku ERC v roce 2007. Smysluplné je především srovnání ČR se zhruba stejně velkými zeměmi, jako jsou například Maďarsko, Rakousko, Belgie, Švédsko, Portugalsko či Švýcarsko, nicméně je zajímavé i srovnání s o polovinu větším Holandskem a šestkrát větší Velkou Británií, která má ze všech zemí EZ největší počet udělených grantů, cca 22 %. Data ukazují několik základních skutečností: a) Celkově je úspěšnost žádostí velmi nízká: z asi 62 tisíc žádostí byl grant udělen 6500 žadatelům, což znamená průměrnou úspěšnost 10,5 %. Toto číslo ovšem velmi kolísá podle výzvy a roku.

b) Výrazně nad tímto průměrem je jedině Švýcarsko s úspěšností cca 21 %, zatímco velké země, jako je Velká Británie, Německo, Francie či vědecky vysoce vyspělé Holandsko, jsou úspěšné v rozmezí 12 až 14 %. Takto úspěšné jsou i s námi srovnatelné země, jako je Rakousko či Belgie. c) Česká republika je s 4,4 % znatelně i za Maďarskem s 7,6 % a Portugalskem se 6 %, ale daleko před Polskem s 2,3 %, o dalších státech bývalého východního bloku ani nemluvě. d) V absolutních číslech je ovšem našich 23 grantů daleko nejen za Belgií (223), Rakouskem (168), Švédskem (220), ale výrazně i za Portugalskem (62) a Maďarskem (49). Důvod je v tom, že počet žádostí ze s námi srovnatelných zemí je podstatně větší.

2. Co bychom měli v českém vědeckém prostředí změnit, abychom byli v tomto směru úspěšnější? Nejsem schopen říci, proč je naše úspěšnost tak výrazně nižší než úspěšnost žadatelů ze s námi srovnatelných zemí, ale domnívám se, že to není primárně o tolik horší věcnou kvalitou našich projektů či úrovni jejich autorů. Možná, že Rakušané či Belgičané umějí lépe žádosti psát, ale podpora vědy by neměla záviset na stylistických schopnostech žadatelů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy jedna možnost: přemlouvat více vědců, aby, řeknu-li to trochu nehezky, mařili svůj čas a energii psaním neúspěšných žádostí o ERC grant. Tomuto cíli byl věnován například Národní informační den o grantech ERC organizovaný Technologickým centrem AV ČR ve spolupráci s Univerzitou Karlovou. Druhá možnost je nespoléhat na ERC, ale naše skvělé vědce či nadějné talenty štědře podporovat z vlastních prostředků, jako to od roku 2007 dělá Akademie věd udělováním tzv. Akademické prémie (AP). Od jejího zavedení, což se časově shodovalo se zavedením ERC grantů, jich udělila 20, v průměru dvě AP ročně. Smyslem AP jako nástroje podpory vědecké excelence v Akademii věd ČR je podpořit vynikající vědecké osobnosti, které jsou nositeli výzkumu na špičkové mezinárodní úrovni, a vytvořit jim takové podmínky, v nichž by mohly lépe rozvinout svůj potenciál ve prospěch Akademie věd ČR a celé české vědy. Je udělována na šest let s celkovou sumou 30 milionů Kč, což představuje v průměru cca 60 procent finanční podpory ERC grantů, a je tedy s ERC grantem srovnatelná. Co je ovšem s ERC granty naprosto nesrovnatelné, je jednoduchost procedury udělování AP, která jejich nositele vůbec nezatěžuje a je čistě záležitostí ředitelů ústavů a vedení Akademie věd, neboť oni vědí, kdo je skutečně špičkový vědec. Vedení Akademie věd uvažuje o možnosti zvýšit počet každoročně udělovaných AP a též pro všechny naše významné výzkumně orientované univerzity by neměl být finanční problém podobné formy podpory svých vědců zavést. To můžeme udělat okamžitě, čekání, až se naši žadatelé vyučí psát ERC granty, může trvat dlouho.

zdroj : http://www.avcr.cz/opencms/export/sites/avcr.cz/.content/galerie-souboru/AB/AB-02_2017.pdf


17 views

Email:        matuszna@fzu.cz

Address:   Institute of Physics

                   Cukrovarnická 10/112
                   162 00 Praha 6

                   Czech Republic

© 2018 Institute of Physics of the Czech Academy of Sciences. Proudly created with Wix.com